Zatímco některé borovice jsou velké stromy, jiné mají podobu rozložitých keřů nebo miniaturních trpaslíků.
Nenáročná borovice může zdobit opravdu každou zahradu. Který z těchto pěti kultivarů byste si vybrali?
Ve světě je známo více než 100 druhů borovic, které se běžně vyskytují ve volné přírodě. Existuje také řada kultivarů, které se oproti původnímu druhu vyznačují jinou velikostí, tvarem, délkou či barevným odstínem jehličí. Borovice jsou u nás ve volné přírodě typické pro oblast Záhoří, a to zejména borovice lesní (Pinus sylvestris). Kosodřevina, což je borovice horská (Pinus mugo), se vyskytuje ve vysokých horských polohách, u nás zejména ve Vysokých Tatrách.
V přirozených podmínkách rostou borovice v souvislých porostech. Patří mezi sadovnicky významné dřeviny a nacházejí velké uplatnění iv různých typech zahrad. Jejich předností je nenáročnost na půdu a odolnost proti znečištěnému ovzduší. Vyznačují se dlouhověkostí, s věkem se zároveň zvyšuje jejich celková atraktivita. Jehličí je v různých odstínech zelené, někdy se stříbrným, namodralým nebo žlutým nádechem. K zajímavosti přispívají nerozpadavé koblihy různé velikosti. Některé mají také poutavou kůru, která vynikne hlavně v zimním období.
Díky rozmanitosti druhů a kultivarů se borovice hodí do větších, středně velkých nebo menších zahrad, některé z nich dokonce dobře rostou ve vegetačních nádobách. Důležité je vybrat do daných podmínek vhodný druh a kultivar.
Borovice
Kde se bude borovici nejvíce dařit?
Vybíráme dostatečně slunečná a teplejší místa s propustnou půdou. Roste v hlinito-písčitých i písčitých půdách, není náročná na vláhu. Pravidelněji je třeba zalévat teprve nedávno vysazené jedince. Dřevině je v zahradě třeba vyhradit dostatek místa, jinak naplno nevyniknou její přirozené růstové charakteristiky. K pěstování v nádobách volíme dostatečně prostorné a mrazuvzdorné květináče.
Výsadba a péče
Vhodné období pro výsadbu je jaro (březen – květen) a pak časný podzim (konec srpna až říjen). Vysazujeme jen jedince s kvalitně překořeněným a neporušeným kořenovým balem. Půdu při výsadbě nemusíme vylepšovat přidáním speciálního substrátu s výjimkou druhů, které potřebují kyselejší půdní reakci. Vysazujeme do stejné hloubky, jako rostly v kontejneru, po výsadbě vyšším jedincům poskytneme vhodnou pevnou oporu. Půdu v okolí osázených borovic namulčujeme drcenou kůrou do výšky asi 7 cm.
Borovice jsou nenáročné a dostatečně mrazuvzdorné jehličnany. Po zakořenění jsou bezúdržbové. Netřeba je pravidelně zavlažovat ani přihnojovat, jen zřídka jsou napadány chorobami či škůdci. Mladší kusy můžeme podle potřeby tvarovat. Dělá se to v červnu zkracováním, odštipováním čerstvých výhonků. Na zálivku jsou o něco náročnější jen jedinci pěstovaní v nádobách. V takovém případě se o přísun vláhy musíme postarat i během suchých a slunečních zim.
